"Shoulder season" neboli období mimo hlavní snowboardovou sezónou probírají Karakoam Bindings s kanadskou snowboarďačkou Marie France Roy.
0 Comments
Máme za sebou třetí zimu v Krkonoších. Nejhezčí byla loni - zavřené vleky, spoustu prašanu a žádní lidé okolo. Letos nebyla tak špatná, ale turismus už se rozjel na dvě stě procent a do toho jsem teď myšlenkami hlavně u nové práce než snowboardových výprav. Když se ohlédnu za uplynulou sezónou, nevybavuju si hned dny, kdy jsme byli na hřebeni nebo nějaké celodenní túře. Nejraději vzpomínám na obyčejný výlet do Strážného, které je od našeho bytu jen půl hodiny pěšky lesem.
Fotografie: Bára Žilková
V následujícím rozhovoru se seznámíte s Bárou Žilkovou, která zkoumá žirafy v lidské péči už od bakalářského studia na Fakultě tropického zemědělství v Praze. Zůstala jim věrná i během magisterského studia a tyto dny právě tráví dokončováním své diplomové práce. Mohlo to být už minulý rok, ale kvůli komplikacím se sběrem dat se rozhodla odevzdání odložit. Rok utekl jako voda a Bára mezitím celou nepříjemnou záležitost proměnila v příležitost. V nečekaně nově nabytém čase odjela za žirafami do holandské zoo v Emmenu, kde absolvovala tříměsíční stáž a posbírala spoustu nových dat. Cestovala ale i po Británii, kde navštívila zoologickou zahradu v Colchesteru a West Midlands Safari Park. Bářin příběh mám ráda právě proto, že díky nepříjemnému kroku zpátky, který musela těsně před ukončením studia udělat, získala nakonec mnohem víc. Povídáme si o tom, co přesně na žirafách sleduje, jaké to je pracovat v zoologické zahradě a jak chov žiraf v zoologických zahradách vnímá. Také se dozvíte, proč v Holandsku nehoubařila a která místa si obzvlášť oblíbila. Zápisky z Malé Fatry, léto 2019
Městečko Terchová žije. Letní slavnosti v centru jsou v plném proudu, hudba hlasitě vyhrává a jen velmi těžko odolávám zdobeným halenkám, krásným dřevěným nádobkám a dalším slovenským suvenýrům plnících stánky na trzích. Nad městečkem obklopeným zelenými horami a výběžky skal se klene modrá obloha bez jediného mráčku. Stan jsme postavili v nedalekém kempu Belá Nižné Kamence, odkud se na druhý den chystáme dojít na Veľký Kriváň. Před pár týdny jsem vylezla před barák a do nosu mě praštil úplně nový vzduch. Příchod zimy se ohlásil. Okamžitě nám to vehnalo do žil novou energii. Když ale přišel podzim v plné parádě, energii jsem investovala hlavně do přepínání z jednoho dílu Gilmorek, nebo jiného vzdělávacího programu, na druhý. Lilo totiž nepřetržitě celý týden v kuse, a to jako z konve, nebo spíš z rozbité hadice. Pršelo mi totiž i do obličeje, přestože jsem šla s kapucí na hlavě a s tou stejnou hlavou pokorně sklopenou před rozdováděnými přírodními živly. Dnes jsem vylezla z postele a za oknem svítilo sluníčko! Věrné kamarádky Lorelai a Rory jsem sprostě ponechala osudu. Náš krkonošský list přání zavelel jasně - je čas jít na Kotel!
Kanadská profesionální snowboarďačka a environmentální aktivistka Marie-France Roy provádí Daniele z Youtube kanálu Exploring Alternatives jejím ekologickým hnízdečkem. To je celé postavené z přírodních a recyklovaných materiálů. Dokonce i odpadky posbírané po okolí našly v domě své využití.
Jednou ráno mě Arčí obzvlášť naléhavě tahal ven z postele. Bylo nekřesťansky brzo, ale ze strachu, že ho k tomu přinutil nějaký akutní zažívací problém jsem vstala tak rychle, že jsem ani nestihla otevřít oči a už jsme byli před domem. Arčí ale jen vesele poběhoval okolo a zdálo se, že ven ho nevytáhlo ven nic jiného, než nepřekonatelná chuť se jít proběhnout do krásného ranního lesa. A bylo to opravdu krásné ráno, to se musí nechat. Nabručený a rozespalý škleb na mém obličeji se pomalu ale jistě převrátil ve spokojený úsměv, i když pořád značně mátožný. Chodím Arčího venčit na jednu z mála lesních cest hned za domem, která nevede strmě do kopce a nezpůsobuje mi tak ranní nevolnost z prudkého ranního startu. Pěnkavy a budníčci se už překřikovali, strakapoud poštěkával a ostatní ptáčci, jejichž identita se mi zatím nepodařila odhalit, popěvovali Arčímu do jeho krásného nového dne. Ten stále neprojevoval známky nějakých zažívacích potíží a jen si užíval procházku. A pak se to stalo – zastavil se přímo na místo s jediným úzkým pruhem slunečních paprsků v jinak ještě tmavém lese. Přivřel oči a nasměroval obličej s vyplazeným jazykem a s nesmírně spokojeným výrazem přímo do zářících paprsků. Všechno se zastavilo. Jen tam tak stál a vypadal jako nejšťastnější bytost pod Sluncem. Trošku ohromeně jsem se podívala směrem ke Slunci prosvítajícího mezi stromy do probouzejícího se lesa a musela uznat, že si vybral opravdu kouzelné místečko k rozjímání. Jakoby stál a nemohl se nabažit toho krásného rána. Že by opravdu rozjímal? Mohl se takto zastavit kdekoliv a řekla bych, že nasává lesní pachy a zjišťuje, co je nového. Tohle ale byl natolik kouzelný okamžik, že jsem ho začala jako už tolikrát podezřívat, že je tak trochu romantik. Jeho šťastný výraz prozrazoval, že mě z postele vytáhl takhle brzo, prostě proto, že se chtěl pokochat východem Slunce. Fotka z jiného krásného dne, v tomto případě ne v Krkonoších ale v Portugalsku
Ještě před nedávnem jsem trávila celé dny na zasněžených českých horách učením capartů jízdě na lyžích a snowboardu a teď už sedím v kraťasích na pláži, rýpu vidličkou do těstovin v plastové krabičce a pozoruju klidnou mořskou hladinu. Vedle mě odpočívá Tânia, kolem jsou poházené batohy s mapami, GPSkami a veškerou výbavou potřebnou ke splnění dnešních úkolů. Obě máme po ruce v pohotovosti dalekohled, vždy připravený přiblížit nám nějaké zajímavé dění z ptačího světa.
|
Kategorie
All
Archiv
March 2024
mrkni na to! |