"Shoulder season" neboli období mimo hlavní snowboardovou sezónou probírají Karakoam Bindings s kanadskou snowboarďačkou Marie France Roy.
0 Comments
O přínosech jógy pro snowboarďáky se rozpovídala Emily Ruth na webu Whitelines. Přečti si rozhovor a nalaď se na zimu. Krkonošské kopce se ještě rezaví v podzimním hávu, ale už se to blíží! foto: zdroj
V nové práci mě dohání následky mého celoživotního nezájmu o dění ve světě, politiku a zprávy. Snažím se to napravit a jako jeden z prostředků, jak toho docílit, je přirozeně také portál novinky.cz. Dnes jsem si zase jednou připomněla, proč jsem měla ze zpráv místo přívalu vědomostí spíše návaly vzteku.
Zima je ve vzduchu! Proto nastal ten správný čas, abych sdílela jeden ze svých oblíbených Youtube kanálů, podle kterého cvičím s cílem být připravená na svah. "Na co skákat doma po obyváku a funět do karimatky? Padej prostě jezdit!" Pochybovačnost ohledně nějakého užitku z takových příprav už mám za sebou. Jakto?
Kanadská profesionální snowboarďačka a environmentální aktivistka Marie-France Roy provádí Daniele z Youtube kanálu Exploring Alternatives jejím ekologickým hnízdečkem. To je celé postavené z přírodních a recyklovaných materiálů. Dokonce i odpadky posbírané po okolí našly v domě své využití.
Možná, kdybychom jezdili více na kole, jedli méně masa, neplýtvali bez rozmyslu a cestovali udržitelně, nebyla by za nějaký čas klimatická změna tak neúprosná. Influencerky a youtuberky se v uplynulých letech mohly zpřetrhat, aby před kamerou zamávaly s co nejoriginálnějším menstruačním kalíškem, plátěnou taškou nebo tím nejpřírodnějším šampónem. Možná, kdyby se z bezobalového životního stylu nestal v mnoha případech jen další trend, jehož následování těm skutečně odhodlaným způsobí především finanční vykrvácení a eko-depku, nebyly by po čase extrémní výkyvy teplot noční můrou hospodářů. Možná by pak tolik obávaný mráz během pár březnových nocí zase jednou nespálil květy našeho již rozkvetlého meruňkového sadu. Jako už v několika předešlých letech, nechaly se naše stromy zlákat brzkým příchodem teplých dní a znovu se za to pěkně (doslova) spálily. Celá rozhozená a plná bezmoci procházím sadem a při pohledu na stromy s povadlými zahnědlými květy se ve mně všechno svírá. Vyčítavým pohledem cestuji rozsáhlou Moravskou pouští obklopující naši vesnici. Vyprahlé lány polí se vlní všude kolem a některé úseky jsou obzvlášť názornou ukázkou nešetrného obdělávání půdy.
Dnes jsem se rozhodla zaplnit trochu mezery v rubrice "BORDĚNÍ". Za pár let se mi nashromáždilo spoustu on-line materiálu, podle kterého cvičím, trénuju a který mě motivuje dál na mojí povětšinou dost osamělé cestě světem na prkně. Níže sdílené odkazy a videa mě udržují po celý rok motivovanou a správně naladěnou i bez ježdění na asfaltu, vlnách nebo sněhu. Pokud máte taky nějaké tipy, sdílejte prosím dole v komentáři. Dnešní příspěvek měl být mnohem obsáhlejší, když jsem ale viděla, jak se příspěvek plní obsahem jen o józe, zkrátila jsem dnešní rozsah jen na jógu a příště bude posilování.
Surfovat městemV první řadě, už jen ten pocit, že na svém oblíbeném prkénku můžu obloučkovat cizími ulicemi a poznávat nová místa stojí za to. Projíždět se po městě, kličkovat mezi kanály, podjíždět pod dopravní značkou a vyděsit pár úzkoprských tetek, které pak pohoršeně kroutí hlavou, je vlastně docela normální při každé takové projížďce městem. Při této příležitosti ale zároveň míjíme řadu ikonických památek. Trénink a výlet v jednomKromě toho, že celý den sbíráme samé nové dojmy, nohy dostávají pořádně zabrat. Není mojí oblíbenou aktivitou na longboardu jen tak rovně jet a normálně bych na něm tolik kilometrů nenajezdila. Při návštěvě cizího města mi to ale vůbec nepřijde. Jezdíme celý den, hrozně mě to baví a někdy mi ani nedojde, že se z jednoho místa na druhé přesunujeme už hodinu, protože se neustále kochám okolím a nasávám atmosféru. Triky si zatím ještě uprostřed davů lidí a na chodníku vedle silnice netroufám dělat. Ale zkouším, co si můžu aspoň dovolit. Pár tanečních krůčků, stát na špičce nosu nebo úplně vzadu a jen si tak užívat jízdu a přitom trochu potrénovat balanc. Po celodenním ježdění se taky často nevyhnu pocitu, že už musím vyměnit nohu a trénovat jízdu na tu druhou, to není nikdy na škodu. Při celodenním výletě je k tomu skvělá příležitost. Navíc můžu pobavit okolí nebo svého cestovního parťáka, protože po výměně na druhou nohu jedu jako lempl. Po celý den se taky potýkáme s překážkama jako přechody, boule, díry, patníky, koleje...a fantazii, jak tyto úseky překonávat se meze nekladou. Můj obvyklý způsob chycení prkénka mě po celém dni začal docela nudit a donutilo mě to začít zkoušet další možné varianty. Po tomto odstavci bych měla asi už raději osvětlit, že jsme z vesnice a ve městě jezdíme jen občas, i proto je to pak pro nás takový zážitek. Pohodlně si sednout nebo prostřít na stůlNení nic lepšího, než přijet k místu odpočinku, zjistit, že zem je docela špinavá a pak si uvědomit "ha, mám svoji pojízdnou lavičku"! Na longboardu se moc pohodlně sedí a pokud je prkénko o velikosti tanečního parketu, nemusím na špinavou zem pokládat ani svůj batoh. V případě kempování slouží prkno jako velmi praktická kuchyňská linka! Prostřeno NalehkoPokud je město jen zastávka a cestujeme s velkýma báglama, najdeme si úschovnu zavazadel, kam schováme všechno harampádí a celý den pak po městě jezdíme jen s tím nejnutnějším. To ještě víc umocní pocit svobody a pohody. Ovšem jen do té chvíle, než ztratíme klíček od úschovny. Uíí, pár drobných a občanka v kapse. Nic víc není potřeba. Žádný závod s časemLongboard není tak rychlý, abych nestíhala sledovat okolí a kochat se, a přitom ani tak pomalý, aby se za den nezvládl projet pořádný kus města. Často si jen tak určíme směr a sledujeme, kam nás kolečka dovezou. Bloudíme uličkami a když se nám nelíbí, rychle z nich zase vyjedeme. Tak či onak, na ty nejzajímavější místa a památky stejně vždycky nějak narazíme. Zároveň vidíme i místa, kam bychom normálně vůbec nezabrousili. ...a na místech, o které bych bez longboardu ani okem nezavadila se někdy úplně zastavíme v čase. Když jsme se vraceli s kamarády z výletu do Oxfordu, strávili jsme cestou domů ještě dobrou chvíli u podchodu, kde jsme si zkoušeli slidy. Těžko by mě za normálních okolností napadlo se na takovém místě zdržovat. Podél moře bývají zase krásná zákoutí, která přímo zvou k tanečku. A vůbec kdekoliv se občas objeví místo, které láká k zastavení a troše zábavy. Vytvářím si tak i s úplně obyčejným místem během naší návštěvy krásné vzpomínky. A to je to kouzlo longboardu, ať jsem kdekoliv, můžu dělat, co mě baví a jediné co potřebuju, je prkno. Lepší než koloKromě předchozího bodu je longboard výhodný i v tom, že si ho nemusíme nijak pronajímat, bát se zodpovědnosti a že kvůli nějakému průseru finančně vykrvácet. Taky nemusíme bojovat s některými chytrými půjčovnami a strávit tak dobrou hodinu čuměním do telefonu a snahou pochopit rezervační systém. Díky tomu, že je longboard tak skladný není vůbec složité ho do města přivést. Když najdeme místo, kde si dáme oběd, není třeba zapeklitě vymýšlet, kde je odložit, ale jen je šoupnem pod stůl. Když chceme jít pěšky, není nic jednoduššího, než si prkno připnout na batoh (suchý zip nejlepší!) nebo ho vzít do ruky. Sice se po nějaké době pronese, ale dřív nebo později chůze stejně přestane bavit. Jo, a schody, které vedou k uličce, co vypadá fakt kouzelně? No problemo! Šetrnost samaUž kdysi dávno v Lodýně jsme se poučili, že zastávky metra jsou od sebe kolikrát až směšně blízko, ale je fakt, že ujít těch zastávek víc, trvá pěšky celkem dlouho a je to po nějaké době dost únavné. Díky longboardu se nemusíme otravovat s nakupováním lístků, bloudění v metru a tlačením se tam s ostatními lidmi. Celý den jsme venku, poznáme město v celé jeho kráse a tím myslím i úseky, které krásné nejsou a metro je bleskurychle pojdede. Kromě nervů a peněz za lístky tak ušetříme i životní prostředí, protože kromě samotného procestu výroby je longboard úplně carbon, i cokoliv jiného, free dopravní prostředek. Peníze ušetříme i po cestě, protože zatím se nám nestalo, že by po nás chtěli za longboardy v autobuse příplatek, zvlášť, když je máme připevněné ke krosnám. Komunita a kamarádi na denKdyž se potkám s někým na longboardu v protisměru, často se přátelsky pozdravíme. Je to taková anonymní rodina. Před lety jsem celá natěšená jela se svým novým longboardem poprvé do Londýna. Nečekala jsem, jaký mě čeká super den. V Hyde parku jsem potkala místní longboardovou skupinu. Překonala jsem prvotní ostych a dala se s nimi do řeči. I oni už po mě házeli úsměvy a naznačovali, ať se k nim připojím. Kluk, co jezdil na snad nejdelším longboardu, co jsem kdy viděla, vytáhl klíč a longboard mi líp seřídil a ukázali mi pár triků. Vykládali jsme si o ježdění, dali mi pivo a parádní den jsme zakončili společným odjezdem z Hyde parku a večerní projížďkou po městě. Pamatuju si, že nás bylo fakt hodně, byla jsem šťastná jak blecha a kdosi přede mnou měl svítící desku. Příroda za rohemKdyž jsem bydlela jsem ve Watfordu v Anglii, toužila jsem po nějaké době vidět kousek přírody jiného rázu než je městský park. Pěšky bylo všechno daleko, ale longboard mě naštěstí zanesl za město. Po celodenním pátrání se mi podařilo najít kouzelnou stezku kolem kanálu plnou housboatů, která vedla na louky za město, kde se pásly krávy. K mému překvapení jsem tam narazila i na malou U-rampu. Nedopadlo to dobře, ale radost mi to nezkazilo a nikdo to neviděl. Stejně tak v Praze, když jsme vyrazili na longboardový výlet, byla jsem mile překvapená, jak se dá dobře jezdit například v Divoké Šárce. Zkouška partneraNadpis zní strašně, ale je to tak. Všichni bereme svoje drahé polovičky na výlety, kde vše probíhá podle jejich gusta a sledují tak, jestli se ten druhý chytá a je na stejné vlně. Tahle by mohla být pro některé méně zasvěcené obzvlášť tvrdá, jako beton sám. Tududu-tum, tak to je na rozchod S longboardem je život prostě o mnoho lepší, moc neváží ani nezavazí a proto nic nebrání tomu si ho s sebou vzít na cesty. A je to mnohem větší zábava, než poškrtat check-list s památkama. Na kolečkách se toho dá vidět i zažít mnohem víc! A pokud si nepřipevníme na helmu go pro nebo neprodloužíme ruku o selfie tyč, nejvíc vzpomínek si poneseme s sebou. Už teď se nemůžu dočkat dalšího výletu! Watford Tip na další čtení...V létě 2018 jsme si s mým drahým mužem udělali krásný výlet do Francie na longboardech, tak trochu za surfem a poznáváním pobřeží Atlantiku v okolí španělských hranic. Jezdili jsme autobusem, vozili se na prkénkách nebo chodili po svých.
Vyprávění malého chlapce o cestě, na kterou ho vzal jeho otec společně s celým zbytkem rodiny, stejně jako to s ním kdysi udělal jeho dědeček. Obdivuhodná cesta rodiny s malými dětmi více i méně exotickými krajinami za hledáním těch nejlepších vln a hlavně Velké ryby, kterou mají v plánu během svojí výpravy chytit. Film působí jako balzám na duši stejně jako pohled na párek surfařů (Aamion and Daize Goodwinových) při jízdě na vlnách. Především jezdit jako Daize, to je prostě sen! Vyprávění má spád, je vtipné a i když jsem vlastně jen ležela na gauči a čučela na telku, měla jsem pocit, že jsem úplně splynula s přírodou na obrazovce a celou cestu prožila s nimi. Film byl v uplynulém roce na plátnech všech možných surfařských filmových festivalů a shlídnout se mi ho konečně podařilo na Netflixu. Oficiální stránky filmu: https://www.giventhemovie.com/about Trailer: |
Kategorie
All
Archiv
March 2024
mrkni na to! |