"V Lisabonu jsou plameňáci?" vyhrknu nadšením, když mi v ruce přistane brožurka s reklamou na ptačí chráněnou oblast u řeky Tejo. "No jasně, stačí skočit na metro, vystoupit na Oriente, dát se doleva a za tím velkým mostem je plno ptáků, plameňáci tam bývají hlavně teď v zimě." Dva měsíce nejsou mnoho, zvlášť když mám na výlety čas jen o víkendech a ty chci trávit hlavně vyvržená na pláži jak vorvaň po dalším (doslova) dech beroucím zakusení sil Atlantiku. A tak, když mi bylo jednoho sobotního rána s prosbou oznámeno, ať do vody nechodím, když jsem celý týden bojovala s jakýmsi zákeřným virem, rozhodla jsem se jít vypátrat ty plameňáky. černohlavý pták Sobotní čekání na metro stane se, pro mnohé chvíli nudy♫. Když ale metro konečně přijelo, pak už jsem se rychle ocitla na zastávce Oriente. Tolikrát jsem tam byla a nikdy mi nikdo neřekl, že jsou tu plameňáci! Lidi jsou někdy fakt hrozně sebestřední! Po vyškrábání se z metro díry na denní světlo jsem prošla obchodním centrem, kde mi prodavačka párků v rohlíku prozradila směr (pořád rovně:)) a skutečně, po dvou set metrech chůze za nosem jsem vylezla z obchoďáku a přede mnou stál plameňák. Kecám, ale proletěl nade mnou čáp, což byl zvláštní příslib a nevěděla jsem, jak reagovat. Mám se radovat, že nade mnou proletěl důkaz přítomnosti zajímavých ptáků nebo se bát, že jsem zase něco špatně pochopila a zjistím, že jsme se celou dobu bavili o čápech a ne plameňácích? Možný je všechno, znám lidi, co hledají tygry v Africe a já jsem na podobné situace obzvlášť v zahraničí velmi náchylná. (zasraná nevypočitatelná portugalština) Sluníčko pěkně svítilo, svlíkala jsem jednu vrstvu za druhou, v rámci slušnosti samozřejmě, nasadila sluneční brýle a spokojeně se vydala směr řeka Tejo. Krásný den, perfektní na bezvládné vorvanění se na pláži, ale moje zesláblé ruce z intenzivního týdenního kurzu držení záchodové mísy jednou rukou a vlasů druhou mi připomněly, že dneska bude lepší se věnovat mojí nové vášni - ornitologii! Takže nade mnou proletěl čáp a pak jsem potkávala různý lítající racky s černou hlavou, co jsem nechápala, co se jim stalo a kam tu hlavu strčili, jakýsi slípky na dlouhých červených teňoučkých nožičkách, pak jsem narazila na volavku, co jsem netušila, jestli je stříbrná, červená, zlatá nebo bramborová, a tak jsem klesala stále hloub a hloub, až jsem klesla na úplné dno, hleděla nad sebe na větve jakési borovice a bylo mi do breku z toho, že si vůbec nejsem jistá tím, co je to za druh.Po tomhle profesionálním sebe destrukčním masakru, jsem si pověsila na krk zrcadlovku, tvářila se profesionálně a když ne sebe, tak alespoň všechny kolemjdoucí jsem přesvědčila o svém hlubokém vědeckém zájmu o okolní zeleň a vodní ptáky. Cestou k mostu se rozkládá moc pěkný park Parque das Nacoes. Voda šplouchá a uklidňuje zneklidněné duše, kolem lítají a ječí černohlaví racci a ta kombinace městského parku a opravdové přírody působí tak nějak harmonicky, až mi to vykouzlí úsměv na tváři při představě, že by takových míst mohlo být jednou všude víc. Ptáci soustředěně ťapkají v blátě a za nimi se táhne dlouhý most Vasco de Gama. most Vasco de Gama, řeka Tejo a kolpík na lovu Někde pod mostem jsem začala pátrat po lidech z práce. V pátek mi bylo řečeno, že tu někde budou pozorovat ptactvo. Když jsem je našla, zjistila jsem, že tu mají malou akci pro veřejnost. Všude se válelo plno dalekohledů, atlasů ptáků, ve kterých jsem nic nevyluštila, protože nejen, že jsem na jedné stránce našla asi tak 5 stejných racků s černou hlavou, ale všechno bylo v portugalštině. Přistoupila jsem k Ruiovi, kterého znám z kanceláře. Rui o mě ví, že jsem Karolina a že jsem z Česka a já o něm zase, že je Rui a nosí brýle. Po vybudování tak hlubokého přátelství si už opravdu nemáme víc co říct, tak ho jen vřele přivítám: "Čau, kde jsou prosimtě ti plameňáci, snažím se je tu celý den objevit, ale furt kolem mě lítají jenom nějací černohlaví racci, co strkají hlavu kam nemají." Rui mě soucitně postavil před dalekohled o velikosti děla a praví: "Snad je uvidíš, takové bílé tečky, jsou moc daleko, tam bys došla tak za dvě hodiny." Tak to se mi fakt nechtělo, studený portugalsky vítr mi jinak pěknou procházku docela znepříjemňoval. "No jóóó, tak oni tu fakt jsou!" Tak je to fakt pravda, v Lisabonu jsou plameňáci! No není to paráda? Mně to prostě přijde stejně vzrušující, jako tygři v Africe! moc bych si přála, aby tahle fotka byla moje, ale dneska ne :-) ZDROJ Nic jsem si nedělala z toho, že jsem z plameňáků nakonec měla jen bílé mžitky před očima. Ten nejhezčí moment s nimi mám už asi stejně za sebou (ach, ano), nic už nepřekoná ten zážitek, kdy jsme společně s Ditou popíjeli vínko a ďobali olivy v Parku Donana ve Španělsku a nám tihle nádherní ptáci proletěli nad hlavama. Pro mě to byl jeden z nejhezčích a prvních zážitků, kdy jsem viděla nad hlavou exotičtější zvíře v divoké přírodě než je vřeštící bažant, ze kterého mám pravidelně málem infarkt. Pohled s plameňáky visí dodneška na ledniččce, od té doby je mám prostě hrozně ráda. Třeba si i k těm bažantům najdu jednou cestu. A třeba taky ne. tohle je moje úžasná fotka :D Cestou zpátky mě čekalo moc pěkný překvapení. To mě posadilo na zadek a nechala jsem se párkrát málem přejet dětma na koloběžkách a kolech uprostřed dřevěné lávky. Štrádovala jsem si to zpátky k obchoďáku a sledovala volavku, jak stojí a čučí uprostřed bláta. Nedaleko od ní byla druhá, s hlavou ponořenou ve vodě a jak vysavač jezdila hlavou doprava, doleva, tak rychle, až to vypadalo, že ztratila klíče od baráku (hnízda, chcete-li) a zoufale se je snažila pod vodou najít. Až když vynořila hlavu, došlo mi, že to není volavka sněhobílá, ale kolpík! To bylo radosti! Je to tak nádherný pták a tak srandovní. V angličtině se mu říká spoonbill a portugalsky coelheiro, v obou případech něco se lžičkou, takže mu říkám lžičák, i když to je zase úplně jiný pták, tak se nenechte zmást. Tenhle borec je podle mýho ten správný lžičák! Kolíp býval hodně ohrožený kvůli ztrátě ŽP, naštěstí se ale díky úspěšné ochraně jeho stav zase zlepšil :) hnízdí ve Španělsku, Maďarsku a Rumunsku Tak jsem nakonec přece jen spatřila nějakou tu exotiku na blátivém břehu řeky Tejo. Lisabon mě nepřestává překvapovat, nevím, co tu dělat dřív! Pěkný výlet, téměř beznákladový a za půl dne hotovka (*tenhle článek je čím dál víc perverzní, o tom se mi ani nesnilo :D), takže odpoledne ještě můžete stihnout něco jinýho, popřípadě to hecnout a dojít až k těm plameňákům :) V okolí Lisabonu je spoustu zajímavých ptačích oblastí, ale k jejich návštěvě už by bylo potřeba auto. Pokud ale je ta možnost, neměli byste si to nechat ujít :) Lepší, jak jít do ZOO! Tipy na ptačí oblasti v okolí Lisabonu, o kterých bohužel nic nevím, ale můžete to zjistit:) :
Koukněte na pěkná videa: Birds of Southern Porgual:Lisbon nature and conservation
0 Comments
|
Kategorie
All
Archiv
March 2024
mrkni na to! |