Občas jsem se musela při čtení trochu přemáhat, protože se v ní všechna ta moudrost omílá pořád dokola, ale v ten správný moment se psem schouleným u nohou, vonnou tyčinkou a hořící svíčkou, je to jako balzám na duši. Na cestu do Himálají za studiem buddhistické jógy se prostřednictvím této knížky určitě ještě někdy znovu ráda vydám. A kdo ví, třeba někdy podniknu něco podobného :) Autor vydal ještě podobnou knížku - Snowboarding to Nirvana Krkonoše Ke článku bych ráda připojila i pár odkazů, co mi knížka připomněla...
- úplně poprvé jsem o snowboardingu v Himálaji četla na jednom ze svých oblíbených blogů, kterým je Žandapandavtokiu - odkaz - zrovna před pár dny jsem si všimla, že portugalská surfařka a umělkyně Lizzy se nějak nasrala a začala tvořit ilustrace na téma zasraný surfařský průmysl :) - odkaz, o Lizzy jsem psala i v jednom článku o Portugalsku
0 Comments
Psům přizpůsobuju skoro všechno, co dělám a svoje končíky se s nimi vždycky snažím propojit. Nedávno jsem jednu paní s hrůzou v očích přesvědčovala, ať se mnou moc neinspiruje a nenechává svého syna jezdit se psem na longboardu. Snažila jsem se jí vysvětlit, že to celé pochází jen z mojí hlavy, celé je to na vlastní nebezpečí a za celý život jsem viděla psa táhnout člověka na longboardu jen jednou. Arčí najde zalíbení ve všem, co vymyslím, jen s tou jógou si pořád neví rady. Ráno vstanu, venku ještě tma, pustím pejsky na zahradu a na verandě roztáhnu matraci. Psi nasadí zklamaný výraz a začnou se poflakovat okolo...."ach jo, teď se bude hodinu válet po matraci a funět". Když už mají očůrané všechny keříky a smysl jejich života se tak vytrácí do neznáma, Arčí začne napjatě sledovat každý můj pohyb. Rád by se nějak zapojil, ale neví jak. Občas projde okolo, zastaví se vedle mě a upřeně se na mě zadívá. Úplně jakoby říkal: "Přestaň! Prostě s tím přestaň a pojď s náma ven!" zavrtí ocasem a vlepí mi obřího hubana přes celý můj spirituálně soustředěný výraz. Vlastně ty chvilky miluju a těším se, až se začne ochomýtat okolo a otravovat mě. Přesto ho po nějaké době důrazně poprosím, ať odejde. Lehne si opodál a čeká. A čeká a čeká, dokud se nesvalím na zem jako andělíček do závěrečné relaxační fáze. Po očku kouknu a srdce mi poskočí radostí, když se zvedne a přispěchá se ke mě přitulit. Občas mě olízne, ale jinak se v úplné harmonii poddáváme přítomnému okamžiku, který je o to intenzivnější, když kolem projde Frodo a prdne si. Můj guru v akci - "nádech, výdech, nádech, výdech, supr, to by stačilo, tak jdem konečně dál do toho lesa?!" Jóga se pro nás stává čím dál tvrdším oříškem, protože z mojí původní každodenní desetiminutovky se postupně stává celá hodina. Dnes se na sebe Arčí rozhodl upozornit radikálním způsobem. Seděla jsem na matraci a Arčí se vydal mě zase jednou navštívit. Prošel významně okolo, s dokonalou přesností, aby nešlápl na matraci, ale zároveň abych ho nemohla přehlídnout. Tolik se musel soustředit na to, aby zapůsobil a správně na časoval svůj dotčený výraz, že ho vůbec nezajímala hořící svíčka u rohu podložky. Dlouhý knot s plamínkem olízl Arčímu bok a jeho dlouhé nevyčesané chlupy zničehonic vzplály. Ani si toho nevšiml, za to měl velké štěstí, že jsem nebyla zrovna příliš pohroužená do svého vnitřního světa a bedlivě sledovala každý jeho pohyb, nejspíš v obavě, aby mě celou neolízal. "Arčí, vždyť hoříš!" nevěřila jsem vlastním slovům a jedním pohybem jsem uhladila hořící chlupy. Vůni svíčky, která tak dotvářela mojí ranní pohodovou auru přebil smrad spálených chlupů a Arčímu se zase jednou úspěšně podařilo mě uvést do přítomného okamžiku. Není lepšího guru, než tohoto chlupatého kamaráda. V létě je dobré, že cvičení v přírodě spojíme s procházkou a pejsci si můžou svoje chvíle nudy krátit prozkoumáváním okolí. I když mi občas na matračce přistane špinavý klacek jako znamení, že už by snad byl čas k nějaké té hře. Náš ranní zážitek mě dokopal k malému průzkumu na internetu. Už dřív jsem narazila na videa, kde lidi se psy jakože cvičí jógu, někde to připomíná spíš dogdancing, jindy byla přesvědčivější. Nemusela jsem hledat dlouho, abych zjistila, že Amerika nezklamala a vedle všech možných druhů jógy, existuje dokonce už i DogYoga. Tu si v jednom článku nakonec pochvaluje i instruktorka tradiční jógy, která se sama k něčemu takovému z počátku stavěla skepticky. Přečtěte si sami Netvrdím, že mě po dnešním požáru některá videa neinspirovala a třeba dnešní Arčího protest dosáhne kýženého výsledku. Koneckonců náš plán začít cvičit dogfitness, který mu na letním táboře celkem pěkně šel, vůbec neřeší ten problém s časem. Naopak ho ještě dvojnásobně zvětší, protože cvičit sama a pak ještě se psem na balóně by mohlo nakonec zabrat i tři hodiny, tak to abych vstávala ve 4 ráno. Nebo se máme střídat? Jeden den já a druhý den pes? Opravdu jsem takový blázen, abych začala cvičit jógu se psem? A vážně si budu celý den broukat "This dog is on fire"?! Aspoň, že ten Frodo to tak nehrotí, i když i on občas stávkuje a znepřístupní mi podložku.
Vyprávění malého chlapce o cestě, na kterou ho vzal jeho otec společně s celým zbytkem rodiny, stejně jako to s ním kdysi udělal jeho dědeček. Obdivuhodná cesta rodiny s malými dětmi více i méně exotickými krajinami za hledáním těch nejlepších vln a hlavně Velké ryby, kterou mají v plánu během svojí výpravy chytit. Film působí jako balzám na duši stejně jako pohled na párek surfařů (Aamion and Daize Goodwinových) při jízdě na vlnách. Především jezdit jako Daize, to je prostě sen! Vyprávění má spád, je vtipné a i když jsem vlastně jen ležela na gauči a čučela na telku, měla jsem pocit, že jsem úplně splynula s přírodou na obrazovce a celou cestu prožila s nimi. Film byl v uplynulém roce na plátnech všech možných surfařských filmových festivalů a shlídnout se mi ho konečně podařilo na Netflixu. Oficiální stránky filmu: https://www.giventhemovie.com/about Trailer: |
Kategorie
All
Archiv
March 2024
mrkni na to! |