Máme za sebou třetí zimu v Krkonoších. Nejhezčí byla loni - zavřené vleky, spoustu prašanu a žádní lidé okolo. Letos nebyla tak špatná, ale turismus už se rozjel na dvě stě procent a do toho jsem teď myšlenkami hlavně u nové práce než snowboardových výprav. Když se ohlédnu za uplynulou sezónou, nevybavuju si hned dny, kdy jsme byli na hřebeni nebo nějaké celodenní túře. Nejraději vzpomínám na obyčejný výlet do Strážného, které je od našeho bytu jen půl hodiny pěšky lesem.
0 Comments
V nové práci mě dohání následky mého celoživotního nezájmu o dění ve světě, politiku a zprávy. Snažím se to napravit a jako jeden z prostředků, jak toho docílit, je přirozeně také portál novinky.cz. Dnes jsem si zase jednou připomněla, proč jsem měla ze zpráv místo přívalu vědomostí spíše návaly vzteku.
Zatímco Frodo už se v psím nebi láduje (ne)zaslouženou hromadou klobásek, Arčí převzal žezlo psího dědouše. Život si nebere žádné servítky a i na Arčího to přišlo. Tedy, né to nejhorší, ale oficálně byl prohlášen za senilního.
Zápisky z Malé Fatry, léto 2019
Městečko Terchová žije. Letní slavnosti v centru jsou v plném proudu, hudba hlasitě vyhrává a jen velmi těžko odolávám zdobeným halenkám, krásným dřevěným nádobkám a dalším slovenským suvenýrům plnících stánky na trzích. Nad městečkem obklopeným zelenými horami a výběžky skal se klene modrá obloha bez jediného mráčku. Stan jsme postavili v nedalekém kempu Belá Nižné Kamence, odkud se na druhý den chystáme dojít na Veľký Kriváň. Před pár týdny jsem vylezla před barák a do nosu mě praštil úplně nový vzduch. Příchod zimy se ohlásil. Okamžitě nám to vehnalo do žil novou energii. Když ale přišel podzim v plné parádě, energii jsem investovala hlavně do přepínání z jednoho dílu Gilmorek, nebo jiného vzdělávacího programu, na druhý. Lilo totiž nepřetržitě celý týden v kuse, a to jako z konve, nebo spíš z rozbité hadice. Pršelo mi totiž i do obličeje, přestože jsem šla s kapucí na hlavě a s tou stejnou hlavou pokorně sklopenou před rozdováděnými přírodními živly. Dnes jsem vylezla z postele a za oknem svítilo sluníčko! Věrné kamarádky Lorelai a Rory jsem sprostě ponechala osudu. Náš krkonošský list přání zavelel jasně - je čas jít na Kotel!
... ještě hopnu do gumáků a outfit je na světě. Alča by byla pyšná, její kamarádka zase vypadá, jako by vylezla z popelnice. Do lesa za domem chodíme každý den, brzy už tomu bude rok. Ze začátku jsem mívala snahu vypadat k světu, ale za celý ten rok jsme tam potkali jednoho člověka, takže jdu naprosto neohroženě v pyžamu po tátovi. Arčí sere za stromem a já už taky na všechno seru. Jestli jsme se v Krkonoších něco naučili, tak právě tohle. A co to znamená pro blog?
|
Kategorie
All
Archiv
March 2024
mrkni na to! |