Frodík si vytváří všelijaké úspěšné strategie k přežití. Za jeho tuhým kořínkem stojí především jeho geny skládající se ze všeho možného, co se pohlo na ulici v okolí Strážovic a mimo jiné taky nějaké vyšší síly. Jedna z těchto sil je paradoxně hnědobílý psí princ modré krve. Když jsme byli s Arčím půl roku pryč, chodily nám trýznivé zprávy o tom, jak Frodík bez nás dvou chřadne a nemá chuť k životu. Po návratu se prý zase proměnil zpátky ve veselého staříka. Velmi křehké vztahy mezi Frodem a Arčím mají mnoho podob. Přes všechno to vrčení, střídavé přečůrávání jednoho sloupu, které může zabrat i pět minut, naježené hřbety nebo blbé čumění jeden na druhého,… i přes to všechno není důvod se obávat, že si ti dva nevytvořili kladný vztah. Nejednou mě napadlo nastavit skrytou kameru a odhalit tak jejich slabé chvilky, při kterých se mi je daří přistihnout jen výjimečně. Třeba když otevřu dveře od sklepa, kde čekávají u dveří, a zjistím, že tihle dva „bouchači“, co si vždycky udržujou uctivou vzdálenost jeden od druhého, právě spali roztomile schoulení vedle sebe tělo na tělo. "Co se na mě lepíš, ty gaylorde?" tváří se pak vyděšeně jeden na druhého, jakoby snad došlo k nějakému omylu. Nebo když jeden druhého v radostném rozpoložení olízne, ... ať už to znamená v psím světě cokoliv.. S Arčím po boku je Frodo plný energie, samou soutěživostí se může přetrhnout, jen aby mohl běžet tam, kam běží on nebo čuchat tam, kam zrovna přilepil čumák. Někdy mě tím tak rozčiluje, že ho v obavách, aby ho v samém víru akčnosti nekleplo, připnu na vodítko. Když vidí, jak s Arčím cvičíme, přižene se v naději, že by se mohl nějak zapojit a toužebně hledí na taštičku s piškotkama. Neklidně vrčí a poskakuje, až mu pantomimou naznačím, co by teda mohl udělat, aby si ten piškot zasloužil. Moc povelů a srandiček nám nezbylo pro hluchého a slepého psího kmeta, který už si ani nedokáže sednout, natož skákat nebo se kroutit do nepřirozených poloh. A tak jen slepě následuje vůni piškotu. Naštěstí není úplně slepý, to by totiž už ani netrefil do tunelu, a to on ještě trefí, pokud teda správně uhodne, že do něho má běžet. To se většinou stane, až mu do něj důrazně ukážu, pokud zrovna neběží rovinku, kterou by odběhl, i kdybych mu zavázala oči. Postřeh! No jo, už to taky není, co to bývalo :-) Jen ten čich slouží pořád dobře a vždycky se najde něco pořádně smradlavýho, v čem je radost se vyválet. Ten jeho veselý psí ksichtík přes všechny stařecké potíže nezmizel. Polo shnilé zuby mu trčí na všechny strany, některé drží už jen silou vůle přesto ne a ne vypadnout. I když není žadný bernardýn, smrdí jako tchoř a slintá kudy chodí. Mamka byla tak kreativní a po několika neúspěšných pokusech, jak se vyvarovat počůraným podlahám mu ze starých hader našila parádní kolekci uzlíků na plinky, bez kterých bychom se už neobešli. Kapky na zastavení učůrávání totiž s naším nezodpovědným nepravidelným dávkováním moc nezabíraly a plinky samotné mu škrábaly kůži na břichu. Frodí dech by skolil i tyranosaura, což bohužel z historických důvodů nemůžeme dokázat. Stačí však, když přijde se svým zasněným výrazem škemrat ke stolu, a my máme co dělat, abychom neomdleli a nespadli ze židle. Pro milovníky jídla je tohle opravdu těžká zkouška trpělivosti, se starým za živa tlejícím psem, kterého byste nejradši kopli do zadku za to, jak strašně mu smrdí z držky a ještě vám jde dýchat přímo pod nos, když jíte. Máme ho ale rádi, a tak mu jen výrazným mávnutím ruky naznačíme, aby se odebral smrdět jinam. Nejvíc ale člověka bolí, když psa, který si myslí, že mu je teprve 5 let, musíte nechat doma, když víte, že by výlet nebo aktivity, které máte v plánu, nezvlád. „Kam zase jdeš s tím hnědobílým idiotem?! Já chci jít taky!“ hnědá očička mu září, těší se na dobrodružství a nepřipouští, že by snad měl zůstat doma a výraz plný důvěry vás prosí, dokud nezaklapnete dveře. "Promiň Frodíku, to by ses trápil, fakt!" Nesnáším ten moment. Proto sem tam uspořádám "Frodí den" kdy se jede na výlet, který zvládne, aby měl aspoň změnu a nové zážitky z jiného okolí, než je jeho rodný okres. 18. sprna bude mít 16 let. Není lehké zdokumentovat život tvora, který 22 hodin denně za hlasitého chrápání prospí a následující hodinu ho něžně budíte v naději, že se snad probere. Časy, kdy jsem natáčela každý psí prd, jsou taky pryč, ale nakonec jsem přece jen vyhrabala pár videí a udělala krátké video s Frodíkem za poslední dva roky.
0 Comments
Leave a Reply. |
Kategorie
All
Archiv
March 2024
mrkni na to! |